Mnozí z Vás se již jistě setkali se slůvkem obezita. Věty typu nejez tolik, protože budeš obézní. Co vlastně ta obezita je? Může za obezitu člověka opravdu pouze tzv. přejídání se?

Obezita je dnes považována za jedno z primárních zdravotních rizik industriální společnosti. Zdravotní význam obezity je však podceňován jak laiky, tak zdravotníky, protože obezita jako taková život bezprostředně neohrožuje.
Víceméně četné zdravotní komplikace obezity významně ovlivňují jak nemocnost, tak kvalitu a délku života obézního jedince. Pokud zjednodušíme vznik obezity, hlavní roli při rozvoji obezity bude sehrávat pozitivní energetická bilance, tedy vyšší energetický příjem ve srovnání s energetickým výdejem. I malý rozdíl těchto dvou hodnot může vést při dlouhodobém trvání k obezitě. Vzniklý přebytek energie se ukládá ve formě tukových zásob a dochází ke zvýšení tělesné hmotnosti.
Obezita je onemocnění, které je charakterizované zvýšeným nahromaděním tukové tkáně. U mužů je hraničním bodem množství 25 %, u žen pak 30 % tuku z celkové tělesné hmotnosti. Podle WHO (světova zdravotnická organizace) se nadváha a obezita stávají na prahu 21. století globální epidemií, která postihuje jak rozvinuté, tak rozvojové země. V evropském regionu WHO obezita postihuje 5 – 36 % dospělých a nadváha dokonce 30 – 80 % dospělých. Podle údajů z roku 2008, je v ČR podíl obézních mužů 23,0 %, žen potom 22,3 % a tato čísla se zvyšují.

Rizika obezity
Obezita zhoršuje sociální a ekonomickou situaci na individuální i společenské úrovni. Vede ke zhoršení kvality života a podílí se na zkracování jeho délky. Obezita se podílí na vzniku a rozvoji celé řady nemocí, které se řadí pod obecný pojem „civilizační nemoci“. Do uvedené skupiny patří především onemocnění metabolická, diabetes mellitus, ateroskleróza, ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, hypertenzní nemoc, poruchy lokomočního aparátu a řada dalších. V neposlední řadě také může zvyšovat riziko nádorových onemocnění.
Diskriminace a ztížené společenské uplatnění obézních jedinců se ve velké míře podílejí na častém výskytu depresí a úzkosti – u obézních je uváděno 3-4 krát častější výskyt než u normální populace. U obézních je experimentálně prokázána zvýšená závislost na vnějších potravinových vjemech, poruchy pocitu sytosti a hladu a hyperfagická reakce na stres (emocionální zátěž, hněv, konflikt, nuda). Obezita vede ke zhoršení kvality života, která se projevuje stresy a úzkostí dokonce ve větší míře než u osob trpících revmatickou artritidou, tetraplegií nebo při šíření nádorového onemocnění.
Obezita sebou také přináší určitá sociální stigmata, jako estetické problémy, klesající sebeúcta, větší obtíže se sháněním pracovního místa, kritika a posměch okolí. Ta mohou dramaticky a většinou negativně ovlivnit kvalitu života obézních jedinců.

Příčiny vzniku obezity
Mezi nejčastější příčiny můžeme zařadit způsob výživy (nepoměr mezi příjmem a výdejem energie, přejídání, nevhodně rozložená strava v průběhu dne, nevhodné stravovací návyky apod.) sedavý způsob života resp. nízký stupeň fyzické aktivity ve formě svalové práce, psychologické faktory, dědičné dispozice.
Při vzniku obezity se uplatňuje celá řada faktorů. Počínaje příčinami metabolickými, které bývají často geneticky podmíněné, přes poruchy regulačních mechanizmů na úrovni celého organizmu až po vlivy psychologické a vlivy prostředí včetně socioekonomických faktorů. K tomuto dochází bohužel již od útlého dětského věku, kdy se projevuje tzv. příkladová obezita, kde u dětí obézních rodičů bude pravděpodobnost obezity větší.
Faktory působící na její vznik můžeme rozdělit na vůlí ovlivnitelné a neovlivnitelné. Mezi ovlivnitelné faktory řadíme nedostatek pohybu a sedavý způsob života; vliv médií a reklamních kampaní propagující nákup vysokokalorických potravin; sociální podmínky, kde u rodin s nižšími příjmy je riziko prevalence obezity vyšší; nevhodné jídelní návyky; psychické stavy – stres, deprese, úzkost, které mohou vyvolat nadměrné požívání jídla.
Mezi neovlivnitelné patří zejména genetické faktory, které ovlivňují energetickou rovnováhu, spontánní pohybovou činnost, spalování živin, skladbu těla, ale také chuťové preference; a dále pak poruchy endokrinních orgánů – štítné žlázy, kůry nadledvinek, hypofýzy.

BMI (Body Mass Index)
K diagnostice obezity se v klinické praxi běžně používá klasifikace pomocí indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI). BMI vzorec nerozlišuje tuk od svalů.
Každý kulturista, nebo silově zaměřený sportovec by vyšel jako člověk s nadváhou. Navzdory této výhradě je tahle metoda relativně přesná a pro běžného člověka představuje rychlý prostředek zjištění tělesné hmotnosti. Zvýšený energetický příjem postihuje celý, nejen ekonomicky vyspělý svět. Velká část obyvatelstva se bohužel přejídá soustavně. Příčin je několik – stres, agresivní nabídka a snadná dostupnost potravin, nevhodný životní styl, neschopnost vyvíjet vyšší duševní a fyzickou aktivitu. V České republice postihuje obezita všechny sociální vrstvy, aniž by byla četnější u některých sociálních skupin.

Zdroj:
1. Branca, F. et all, The challenge of obesity in the WHO European Region and the strategies for response. 2007 WHO: Copenhagen
2. Fořt, P., Stop dětské obezitě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2004
3. Hainerová, I. Dětská obezita. Praha: MAXDORF, 2009
4. Hainer, V. et al. Základy klinické obezitologie. 1. vyd. Praha : Grada, 2004
5. Kunešová, M. Vyšetření v obezitologii. in Hainer V. et al. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada, 2004
6. Kyralová, M. a kol.: Zdravotní tělesná výchova II. část. Praha: Onyx 1996
7. Mandelová, L.; Hrnčiříková, I. Základy výživy ve sportu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007